VILIAM a HANA

 

Za tyto dvě bytosti nejvíce mluví jejich tvorba - a ta je také hlavní pro tento web.

Životopisy a stručné charakteristiky nám toho mnoho neprozradí.

Pokud vás zajímají odpovědi Viliama a Hanky na konkrétní otázky ohledně jejich života, podívejte se do sekce ROZHOVORY.

 
Z rozhovorů jsem si vypůjčila několik vět, které čtěte níže....
 

Jako malá holka jsem byla poslušné až plaché dítě, moji rodiče jsou učitelé, měla jsem ateistickou a poměrně přísnou výchovu, ale myslím, že ve svém vnitřním světě jsem se jí zdárně vymanila, i když ve vnějším světě jsem ji zdárně absolvovala, alespoň v dětském věku. Postupně jsem tušila, že není možné, aby to s tím životem a světem bylo tak, jak je všude okolo. Tatínek nás vedl k radosti ze sportu a z krásy přírody, pocházím z Jeseníků, prožívala jsem i velmi šťastné chvíle, přesto jsem tušila, že to, že se sem rodíme, musí mít nějaký smysl, že za tím vším musí něco být a jestli ne, tak je to marnost nad marnost. Vnímala jsem to tak, že bych se do takového života nedokázala zažít, nebavilo by mě to a přišlo by mi zbytečné, o něco se snažit ...  

Potom jsem někdy v roce 1984-5 v jednom tělovýchovném oddíle začala cvičit jógu. Bylo mi 17 let a postupně jsem se na různých jógových seminářích dostávala k myšlenkám a pohledům na svět, o jakých jsem nikdy před tím neslyšela. Dodnes si vzpomínám, jak to pro mě bylo krásné, radostné, osvobozující... Měla jsem okolo sebe pár starších kamarádů, to už bylo v Praze, kteří mi půjčovali texty v samizdatu nebo vyprávěli, jakou úžasnou knížku právě čtou v angličtině. Tak jsem se v době socialistických materialistických idejí dostávala k esencím knížek jako jsou např. Tao fyziky F. Capry, Zasvěcení E. Haichové, Tajná stezka P. Bruntona ... 

Nikdy nezapomenu, jaké radostné zarezonování jsem prožila, když jsem si přečetla větu Ramana Maharišiho, kde říká, že to nejzákladnější je soustředit se na myšlenku "kdo jsem já". Celá moje bytost radostně vydechla: "Ano, to je ono. Tady jsem doma." A pokud bych měla ještě pokračovat, tak bych řekla, že velmi zásadní pro mě bylo i ve spirituální oblasti setkání s mým manželem.

 
"Co si myslíte, že lidskou duši povznáší a osvobozuje?"
 
Viliam:
Indie od starověku pokládala duchovní hodnoty za primární. Člověk tam není považován za pána světa a za střed všehomíra, ale za součást Universa. Pojetí života, bytí je tam mnohem komplexnější. Pro ně existuje mnoho světů, mnoho různých sfér bytí a lidská existence je jenom jednou z těch nesčíslných. Lidský život je považován za dar a děti jsou už odmalička vedeny k tomu, že za něj mají být vděčné, že si mají vážit matky Země, matky Gangy, celé přírody.
U nás vývoj nabral obrátky v tom smyslu, že materiální věci, co kdo dělá, čím je, jaké ziskal vzdělání, společenské uznání, jak se prosadil, jak obstál v soutěži nad druhými, jsou rozhodující a bohužel k tomu vedeme i své děti ve školách.
To vše však bývá na úkor radosti, spontaneity, schopnosti vcítit se do druhých a sdílení s nimi, vnitřního míru a skutečné svobody. Přesto si myslím a občas pozoruji, že se stále vice začínáme navracet k hlubšímu smyslu života, k tomu, co vede k opravdové radosti, k osvobození sebe sama na všech úrovních a k sounáležitosti nejen člověka k člověku, ale i ke všemu živému a zdánlivě neživému.

Kontakt

Otázky, připomínky a podněty směřujte na tento email: aminetapetra@gmail.com